Červenec 2010

Rusalky v aspiku - naše feministická banda aneb spolek patizonského hříbku

25. července 2010 v 20:13 | Aria |  Kresba a malba
Nepotřebuje komentář Dávám to i sem :-)



Prázdninová divná nálada

22. července 2010 v 8:01 | Aria | 
Mno jo,připadám si jako chodící zombie,až na to,že i ti možná vypadají líp než já. Třeba se vzpamatuju,nwm. Těžko říct čím to je...asi jsem unavená z toho věčnýho vedra a taky jsem se pořádně nevyspala :-D Ale tak koho to zajímá? Jen mi bylo blbý,že už jsem týden nenapsala jediný příspěvek :-D Teda ale popravdě,o čem mám kruci pořád psát? :D

Hřích ukrytý v krvi - část 5

13. července 2010 v 8:30 | Aria |  Hřích ukrytý v krvi
Tak a je to tady :-) Možná trochu nudná epizoda...no nwm,ale každopádně malé opáčko z minula :-)


Přistoupil k posteli. Ani se mi nezdálo,že by chodil,spíš kráčel tak lehce,takřka jako by létal těsně nad zemí. Opřel ruce kolem mně a nahnul se nade mnou. Obličej měl těsně u toho mého. Jako sladký dech ovanul mou tvář a já sledovala jak mu koutky úst znovu vykouzlily úsměv. tentokrát však maličko vítězoslavný. Přela jsem se s ním pohledem. Nejspíš myslel,že uhnu. A pak se přiblížil ještě víc. Políbil mně.

Hřích ukrytý v krvi - část 4

3. července 2010 v 20:49 | Aria |  Hřích ukrytý v krvi
Probrala jsem se v nemocnici. Netuším co se se mnou dělo. Protřela jsem si oči a mlhavě se rozhlížela kolem, pak jsem si všimla postavy hrbící se na židli v koutě pokoje. Až po chvíli jsem poznala mého bratra Taa.

"Tak ses konečně probrala?"
Byla jsem tak ráda,že ho vidím v pořádku, i když mi mnohokrát lezl na nervy.
"Čeká na tebe nějakej týpek,říká,že ho dobře znáš." prohlásil a já se snažila pochopit co mi říká. Cítila jsem se jako po ráně něčím hodně tupým do hlavy. Asi jsem se praštila,když jsem padala, mumlala jsem si pro sebe.
"A co chce?" ptala jsem se a nejistě se posadila na posteli.
"Ani nevím,neptal jsem se," pokrčil Tao rameny. Kývnutím hlavy se rozloučil a namířil si to ven z místnosti.

Hřích ukrytý v krvi - část 3

1. července 2010 v 21:01 | Aria |  Hřích ukrytý v krvi
Divný pocit očí zapíchnutých v mých zádech nepolevoval. Tak nějak,ač mírně zneklidněná,jsem se rozhodla jít domů. Hluboce jsem si oddechla,když za mnou konečně bouchly domovní dveře. Svalila jsem se na postel. Ani mi nepřišlo divné,že nikdo není doma. I otec i bratr chodili domů často až pozdě v noci. Usnula jsem.

Zdál se mi zvláštní sen. Nic určitého jen míhající se stíny, které hovořily jazykem,kterému jsem nerozuměla. Probudil mne tlak na ústech,špatně se mi dýchalo. Všetečné ruce slídily po mém těle. Otec to zase přehnal s pitím,ale tentokrát zašel příliš daleko. Když posouval ruce pod mou košili vykroutila jsem se a kopla ho do slabin. Skutálel se vedle postele a očima metal blesky. Sebrala jsem bundu,boty a peněženku a utekla.

Hřích ukrytý v krvi - část 2

1. července 2010 v 21:00 | Aria |  Hřích ukrytý v krvi
Scházela jsem dolů a neubránila se pocitu křečka v běhacím kolečku. Usmála jsem se. Vyšla jsem ze hlavních dveří a jen tak jsem bloumala ulicí. Vlastně jsem myslela,že bloumám,nohy mně ale nesly nejistě k jednomu nonstop baru. Nejsem ten typ co by na taková místa chodil. jak jen to říct,spíš bych se dala přirovnal ke knihomolu. Já vím,není to moc lichotivé a ty moje vnitřní monology jsou taky docela časté. Možná to způsobilo moje problémové dětství. Matka zemřela před třemi lety,otrava alkoholem. Od té doby se o nás s bratrem stará otec. Vlastně není zlý,jen se nesmířil s matčinou smrtí. Už předtím to nebylo jednoduché,ale teď je to jen horší. Taky začal pít.
Stála jsem přede dveřmi a přešlapovala z jedné nohy na druhou. Už jsem přemýšlela i o tom,že začnu rozpočítávat jestli tam mám jít. En ten týky dva špalíky...

Hřích ukrytý v krvi - část 1

1. července 2010 v 21:00 | Aria |  Hřích ukrytý v krvi
"Už jste někdy přemýšleli nad tím jaké by to bylo,kdyby jste byli upírem? Proč vlastně nedokáží odolat chuti krve...?"

Sedím před svým počítačem,je třičtvrtě na tři ráno a já se dívám jak mi s plynoucím časem mizí před očima měsíc rudý jako krev "Může mi někdo odpovědět??Jaký je život upíra a proč se jich vlastně lidé tak straní?Jsou to snad bestie?Ne….to si nemyslím….myslím si,že jsou to bytosti,které díky své dlouhověkosti mají dost času se učit a dozvídat se spoustu věcí….takovou spoustu,kterou si já neumím představit ani v těch nejdivočejších snech.A přesto je v nich něco tajemného…něco co vás přinutí se jich byť jen na pár okamžiků bát….je to snad jejich vražedný apetit?? A nebo něco zcela jiného?….Netuším…neznám odpověď,ale budu ji hledat…"