Květen 2009

Nejkrásnější písničky o lásce :))

24. května 2009 v 21:15 | Aria |  Co chci říct
Nějak mi to nedalo,tak tady je něco málo :) Jo a vím,že už není prvního máje :P Ale láska a romantika kvete v každé době :D Ta moje právě teď :)
  • Všechny odkazy by měly být plně fční,pokud objevíte problém,písněte do komentářů.
  • Odkaz označený hvězdičkou značí,že pro stáhnutí se musíte registrovat. (Pokud se vám registrovat nechce,nechte na sebe kontakt a mp3 jakou chcete a já vám ji pošlu :)
  • Dále se omlouvám za mp3 u kterých není odkaz..nebyla jsem schopná jej nikde najít,tak když najdete,dejte vědět :)
Aktualizováno ke dni 24. 4. 2011 pro velkou návštěvnost :)

Brána mrtvých - část čtvrtá

18. května 2009 v 15:39 | Aria |  Brána mrtvých
A zase pokračování...vážně by mně zajímalo kolik lidí si to čte. Asi sem dám anketu Jo a slabší povahy pozor na žaludek :D
..........................................................................................................................................................

O něco jsem zakopla a spadla na jednu z rakví. Její víko odskočilo. Vyjekla jsem a automaticky si zakryla oči abych se vyvarovala pohledu na rozkládající se a páchnoucí ostatky nebožtíka. Předtím než jsem na tuhle posmrtnou schránku spadla,jsem si nemohla nevšimnout toho,jak bohatě byla zdobená. Je to snad ostatek jednoho z bývalých pánů sídla? Proč ale není pořben důstojně v půdě,ale je tu tak zanedbaně položený na chladné zemi jedné z kobek?

Obyčejný den jedné obyčejné holky

17. května 2009 v 19:10 | Aria |  Co chci říct
Jaké nádherné ráno. Zdálo se mi jako krásný sen...než se proměnil v něco co připomínalo noční můru. Abych ale nepředbíhala,vezmu to popořádku.

Ráno jsem se probudila. po bezesné noci bez příšer jsem byla po dlouhé době krásně odpočatá. Lenivě jsem se protáhla a podívala na mobil. Bylo někdy mezi 7 a 8 hodinou ranní,neděle. Stále žádná zpráva. Trochu zasmušile jsem se odebrala k počítači. Jeho tiché zavrčení,když se uváděl do chodu,působilo v tom tichém tmavém pokoji uklidňujícím dojmem,i když to občas kazilo bratrovo chrápání. Nechtěla jsem si s nikým povídat. Jen jsem automaticky otevřela soubor s knihou Nový měsíc a začetla jsem se do děje přesně tam kde jsem Edwarda,Bellu a Jacoba opustila včera.

Brána mrtvých - část třetí

11. května 2009 v 11:12 | Aria |  Brána mrtvých
Takže,po dlouhé době jsem se dostala na počítače ve škole...tak trochu svátek strávit dvě hodiny jen nuděním se za klávesnicí,musím říct,že je to rozhodně lepší něž jakékoiv jiné hodiny,které bych mohla mít. tak,když už se nuda dobelhala až k mým nohám,tak napíšu další pokračování Brány mrtvých...
.........................................................................................................................................................
Trochu zmateně jsem se rozhlížela po pokoji. V myšlenkách se mi míjely všemožné scénáře toho co se stalo a možná ještě stane. No nevěděla jsem vlastně ani co se stalo. Jak jsem již řekla,tak si nepamatuju nic víc než jen kovou tyč,kterou jsem svírala křečovitě v mých rukou. Čas plynul dál a já stále nevěděla co dělat. Mám se snad vydat na průzkum? Pak jsem si ale položila otázku,zda-li to není nebezpečné. Přece jen jsem ale vstala z pohodlné postele. Nohy mně jaksi neposlouchaly a já měla problém se na nich vůbec udržet.

Brána mrtvých -část druhá

2. května 2009 v 20:34 | Aria |  Brána mrtvých
A je tu pokračování,ne že by moje povídy byly nějak čtivé,ale snad se bude líbit...pár nadšencům co sem zabloudí...opět kratší část,ale myslím,že vy to přežijete ;)
............................................................................................................................................................
Teď tu stojím před zamčenou branou do říše mrtvých. Moc povzbudivé místo,říkala jsem si v duchu s jistým ironickým tónem.
Přede mnou se tyčily letité mříže z tepaného kovu v jejichž nitru se svíjely vzpomínky uvízlé a skroucené jako stříbrní hadi,jež se kolem nich otáčeli a byli svědky všech nářků pozůstalých a duší zemřelých nedávno i v dobách dávno minulých. Čas už seškrábal svými nestvůrnými drápy jména z památných kamenů a navždy tak srovnal se zemí jedinou památku na bytosti,které kdysi chodili po této zemi dávno před námi. Na špici všech tyčí,jenž tvořily hlavní vstup i zeď,která lemovala celý areál a chránila jej tak před nezvynými hosty,se skvěly ostré hroty a na nich v nočním chladu pospávali temní andělé hřbitova-havrani.